7. kapitola - zákeřná píseň

25. 03. 2013 | † 20. 04. 2013 | kód autora: Pm3

 

Sedmá kapitola – Zákeřná píseň

Když tu se zarazila. Jak vytírala podlahu, tak si všimla něčeho, co tam rozhodně nemělo být. Stály tam nohy. A rozhodně nebyly Willovy.

Vyděšeně se podívala nad sebe, kde se teď jako pomsta tyčil se svou výškou Halt. Alex se pomalu  zvedla. "Ehm... dobré odpoledne." Řekla dost nejistě. Halt se ještě více zamračil. "Rozhodně není dobré!" Odporoval jí. "Mám vám uvařit kávu, aby bylo lepší?" Zeptala se dívka a šla radši k plotně, aby se na něj nemusela dívat. Halt si jen počkal, až ji uvaří, pak si ji převzal. "Dnes budeš přenocovat na stromě." Alex se na něj zazubila. "Stejně jako Will tenkrát?" Postarší hraničář skryl překvapení. Uvědomil si, že tam asi tato dívka, stojící před ním, musela tenkrát být. Hraničářka odešla s dekou, aby se jí sedělo/leželo pohodlně. Vylezla na strom, ze kterého bylo dobře vidět na celé okolí, opřela se o kmen a nohy položila na větev tak, že vypadala jako součást stromu. Po asi hodině viděla přijíždět Willa. Začala si znovu potichu zpívat, aby vítr odnesl slova k hraničářovi. Ten se jen podivil, odkud to jde, ale pak si řekl, že to bylo jen v jeho hlavě. Ale byla to taková vlezlá melodie, že si jí musel prozpěvovat taky, koneckonců, on složil slova. Zpíval si tu píseň když vedl Cuka do stáje, když do dával do boxu vedle Zephira i když ho čistil.

Když černého koně uviděl, vzpomněl si, jak se poprvé s Alex viděli.

Tenkrát šli ke Starému Bobovi. Ten říkal, že tentokrát, protože má více koníků, kteří jsou na výběr, protože byli ještě tři kluci, co budou dostávat koně, tak že se může vybrat. Alex vešla do ohrady a čakala. Kolem ní byli čtyři koně. Jeden uhlově černý, vedle něho postával šedý kůň, naproti viděla hnědého koně, vedle kterého se objevil naprosto stejný. "To jsou dvojčata." Zasmál se Bob. Dívka jen kývla a pozorně se rozhlédla. Najednou se k ní rozešel kůň s barvou noci a šťouchl do ní čumákem. Bob nestačil zírat. "To je Zephir, ale upozorňuji, že je dost divoký. Měli jsme s ním problémy. Je to takový typ, který si oblíbí jen jednoho, maximálně dva lidi." Podotkl. "Vypadá to tak. Ale já ho beru. Vypadá dobře, navíc se mi dost podobá, ne?" Zasmála se a pohladila ho. "Dobře. Navíc máš štěstí, je ze stejného rodu jako tady Cuk, jen má jinou matku, po které má také srs...

.... Možná bude ještě lepší než tady ten šedák," ukázal na Willova koně, "ale jen, když ho budeš umět ovládat. Hodně štěstí." Ušklíbl se a už se těšil na to, jak zase uvidí někoho padat. Alex se podivila. "Už si na něj můžu nasednout?" "Ale jistě." Řekl Will. Dívka si ho pozorně změřila, ale pak si řekla, že tentokrát hodí opatrnost za hlavu. Nasedla na koně a pobídla ho. Asi pět vteřin se nic nedělo. Pak se Zephir začal třást a nakonec vyhodil zadními kopyty a Alex se proletěla vzduchem, udělala úctyhodné salto a skončila v nedaleké hromadě sena. Bob i Will se mohli potrhat smíchy. "Mů.. můžeš být rád, že jsi tam měl tu slámu... Když tady Will poprvné nasedl .. na Cuka... tak přistál rovnou na zemi." Dostal ze sebe stařík. Alex si z toho nic nedělala, jen se na Willa zazubila, ale ten hned nasadil výraz stylu – já jsem nikdy z koně nespadl.

"Dobře, jaký je v tom háček?" Zeptala se v klidu hraničářka. Bob jí vysvětlil, že musí říct heslo. "To heslo je Smím prosit." Alex pošeptala slovíčko Koníkovi a ten se uklidnil. "Takže můžu už? Nestane se mi nic?" Podívala se na ně s obavou. Oba dva jen zakroutili hlavou. Dívka nasedla na Zephira a pobídla ho. Vydali se nejdříve krokem, pak klusem, cvalem po louce, ale zjistila, že je tam ohradník. Zastavit už nestihnou. Alex se jen zvedla v sedle a pobídla ho. Přeletěli překážku jako jeden muž a v trisku běželi dál. Jezdkyně se teď připadal volná jako nikdy. Běželi dál a dál, ale pak si uvědomila, že by se asi měli vrátit. Zkusila ho otočit, a ono to šlo. Neuvěřitelně jí to bavilo. Když běželi zpět, přeskočili ohradník znovu. Bob s Willem se jen s úsměvem dívali, jak se baví jako malé dítě, které dostalo svou novou hračku. Bob zjistil, že asi objevil nejlepšího jezdce pro Zephira. Bál se, že když má tak divokou krev, tak že ho nikdo nebude chtít, a to měl opravdu potenciál se stát nejlepším koněm ve sboru. Ale tenhle Alex, který vypadal křehce skoro jako dívka, si ho prakticky hned omotal kole prstu. Zakroutil na tím halvou. Co ještě za svého života nezažije.

Will se usmál. Zephir ho přijal. Ne, že by ho měl úplně rád, ale nic mu neudělal.

Když vcházel do chaty, neustále si musel prozpěvovat tu píseň. Že to byla chyba zjistila ani ne minutu potom, co uviděl Halta. Další minutu na to už vycházel také s dekou v ruce a mířil ke stromu, kde se právě výborně bavila Alex. Vylezl na větev pod ní. Dívka dostala nápad. Sklonila se k jeho uchu a pak... "Baf!" Will by leknutím spadl dolů, kdyby neměl tak dobré reflexy a nechytl se větve. Jak tam tak visel, tak přemýšlel nad tím, kdo že mu tak zkazil tento večer. Alex mezitím slezla k němu. "Nechcete pomoct?" Zeptala se zdvořile. Hraničář jí sjel naštvaným pohledem. "Ani ne, děkuji." Odvětil odměřeně. "Omlouvám se, ale tomu se nedalo odolat." Zazubila se na něj po té, co už seděla na jedné větvi vedle sebe. "Vážně? A čemu? Vyděsit mě nebo mi do hlavy dostat tu skvělou písničku, abych musel taky spát na stromě?"  Sarkasticky řekl Will. Potom už s ní nemluvil.

Ráno, když se probudila, ani nesvítalo. Hrozně jí bolela záda, skoro nemohla slézt z toho stromu. Potichu odběhla do maléh domečku, převlékla se a šla si zacvičit na nedalekou loučku. Dělala to často. Pokud měla volno, stejně cvičila. Uklidňovalo jí to a měla radost ze zlepšování. Dneska si šla zaběhat kolem paseky, pak si dát nějaké kliky a sedy lehy. Po ranní rozcvičce se dala do házení nožů. Po půl hodině začalo svítat. Dívka si dopřála chvilku odpočinku, lehla si a dívala se na západ slunce. V tom tam přiběhl Will křičíc už zdálky, že se má urychleně vrátit.

Když přišli, v chatě byl Halt, který tam přespal, a Crowley. Dali se do vysvětlování situace.

"Ve Skandii mají nějaké problémy s nájezdy z vedlejšího ostrova. Jak že se jmenuje?" vzpomínal velitel hraničářského sboru. "Sonderland myslíte?" Napověděla mu Alex. Nedávno se to učila, tohle si ještě pamatovala. "Ano, přesně!" zaradoval se Crowley. "Takže, jak už jsem říkal, mají problémy s nájezdy. To by samo o sobě nebylo tak divné, ale ty útoky jsou z moře, a neznáme nikoho, kdo by to uměl s loděmi lépe než Skandijci. Oberjarl nás poprosil o pomoc a my potřebujeme, aby se tam někdo dostal co nejméně nápadně. Ten někdo budeš ty, Alex." Alex jen kývla, už si zvykla, že se nemá na nic ptát, když jí to neřeknou, tak jí to neřeknou. "A co budu dělat?" "Staneš se Skandijskou princeznou."

...


...

Zobrazit další články tohoto autora

Související články

Copyright © 2008-2018 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.